Výchozí revize na prověření kvality osvětlení nestačí

Je všeobecně známo, že veřejné osvětlení u nás je až na výjimky ve velice špatném stavu. Je to dáno především vysokým stářím jednotlivých prvků osvětlovací soustavy (stožáry, svítidla, kabeláž). Lze tedy předpokládat v příštích letech zvýšené investice do této části infrastruktury. S nástupem technologie LED ve svítidlech pro veřejné osvětlení se na jedné straně výrazně zlepšily možnosti osvětlení (životnost, teplota chromatičnosti, index barevného podání, možnost ovládání a regulace osvětlovací soustavy)., zároveň se však značně rozšířil počet potenciálních dodavatelů a je tedy náročnější správně vybrat dodavatele osvětlení a ohlídat, zda investice probíhá dle projektu a v souladu s požadavky norem a zadávací dokumentace.

Osvětlení musí být v souladu se zákonem č.13/1997 Sb, prováděcí vyhláškou č.104/1997 Sb. a souborem norem ČSN EN 13 201 Osvětlení pozemních komunikací, část 1 až 5, a normami ČSN EN 12464-2, Světlo a osvětlení – Osvětlení pracovních prostorů – Část 2: Venkovní pracovní prostory, ČSN 73 6102 Projektování křižovatek na silničních komunikacích a ČSN 73 7507 Projektování tunelů pozemních komunikací

Prověření kvality veřejného osvětlení

Dříve postačila k předání a zkolaudování veřejného osvětlení pouze revizní zpráva vypracovaná revizním technikem. Revize je samozřejmě nutná z hlediska ověření funkčnosti a elektrické bezpečnosti, zpravidla však neřeší světelně – technické parametry osvětlovací soustavy. Parametry jsou sice uvedeny v projektu osvětlení, jehož součástí je i výstup z výpočetního programu, ale pro správné fungování veřejného osvětlení jsou nejdůležitější skutečné parametry osvětlení. Ty můžeme ověřit pouze měřením osvětlení. Výstupem měření veřejného osvětlení je protokol o měření.

Kdy měřit veřejné osvětlení?

V podstatě jsou dva hlavní důvody, kdy přikročíme k měření osvětlení. V prvním případě potřebujeme ověřit kvalitu stávajícího osvětlení. Pokud zjistíme, že je osvětlení nedostatečné, musíme zajistit nápravu nevyhovujícího stavu. Projektant a světelný technik navrhnou nejvýhodnější řešení pro konkrétní situaci. Protokol o měření osvětlení může být tedy vodítkem pro projektanta a zároveň slouží jako podklad pro schválení potřebné investice do veřejného osvětlení.

Druhým případem je měření pro ověření parametrů osvětlení po realizaci. Tedy buď u rekonstrukcí (výměna svítidel, přesun některých světelných bodů) nebo v případě nové osvětlovací soustavy. Zde ověřujeme, zda realizovaná soustava splňuje požadavky norem a zadávací dokumentace. Zajímá nás, zda byly finanční prostředky vynaloženy účelně.

Protokol o měření

Výstupem měření veřejného osvětlení je protokol o měření. Podle zatřídění komunikace měříme osvětlenost nebo jas povrchu vozovky. Osvětlenost se měří kalibrovaným luxmetrem s fotočlánkem umístěným na kardanovém závěsu pro zajištění jeho vodorovné polohy. Jas vozovky se měří jasoměrem nebo jasovou kamerou. Nejpřesnější výsledky nám dává použití jasové kamery (výstup z jasové kamery – viz. Obr.1). Protokol o měření osvětlení musí obsahovat následující položky:

• Údaje o zpracovateli, jeho oprávnění k provádění měření
• Místo měření
• Údaje o osvětlovací soustavě
• Popis podmínek měření (povětrnostní vlivy, teplota, napětí)
• Naměřené hodnoty (osvětlenosti/jasy)
• Vyhodnocení naměřených hodnot
• Stanovení nejistoty měření
• Údaje o měřicím zařízení, platný kalibrační list

Kdo by měl prověřování iniciovat?

Požadavek na měření většinou vzejde ze strany zástupce investora. V praxi je běžné, že veškeré dokumenty zajišťuje realizační firma. Tedy včetně protokolu o měření. Z důvodu nezávislosti tohoto měření doporučuji, aby si měření osvětlení objednával přímo investor. Zajistíme tím regulérnost výsledků měření. Důležitý je správný výběr odborníka na měření osvětlení. V praxi se často setkávám s tím, že měření provádí revizní technik současně s revizí elektro osvětlovací soustavy. Revizní technik však zpravidla nemá potřebnou odbornost a způsobilost měření provádět. Zároveň často disponují méně kvalitní měřicí technikou. Většinou se jedná o luxmetr s nižší třídou přesnosti bez platné kalibrace. Koho tedy oslovit? Pro realizaci měření osvětlení vyberte subjekt, který má oprávnění provádět měření pro úřední účely. Musí se tedy jednat o osoby s Certifikátem způsobilosti pro měření osvětlenosti a jasů uděleným Českou metrologickou společností (viz. Obr. 2) nebo Státním zdravotním ústavem. Dále musí vybraný subjekt disponovat potřebnou měřicí technikou. Pro měření osvětlenosti přesný luxmetr s platnou kalibrací (obr. 3). Pro měření jasů povrchu vozovky musí mít k dispozici jasoměr (obr. 4) nebo ještě lépe jasovou kameru.

Zkušenosti z prověřování kvality veřejného osvětlení v ČR

Veřejné osvětlení v ČR je ve velice špatném stavu. Je to dáno především nedostatečnou mírou investic do údržby a obnovy veřejného osvětlení. Vzhledem ke stáří svítidel, stožárů a kabeláže bude v příštích letech nutná zvýšená míra investic do veřejného osvětlení. Zkušenosti z měření referenčních úseků po rekonstrukci máme značně rozdílné. V případech, kdy je kvalitně proveden projekt včetně výpočtů osvětlení a kdy jsou při realizaci dodrženy požadované parametry svítidel (světelný tok, barva světla, vyzařovací charakteristiky apod.), jsou výsledky měření zpravidla vyhovující. Bohužel je však i řada případů (z mého pohledu téměř polovina realizací), kdy jsou výsledky měření veřejného osvětlení nevyhovující. Největší problém je s požadavkem na dodržení rovnoměrnosti osvětlení. V některých případech je nevyhovující také hladina osvětlenosti nebo jasu povrchu komunikace. Důvodem bývá nevhodná vyzařovací charakteristika svítidla, vysoká rozteč svítidel nebo nedostatečná výška stožárů.

V případě nevyhovující realizace veřejného osvětlení nejen, že nedocílíme hlavního záměru VO na zlepšení bezpečnosti, ale v některých případech může dojít dokonce k vytvoření horšího stavu než u komunikací zcela bez osvětlení. Jako příklad uvádím osvětlení úseků silnic, na které by měly navazovat adaptační pásma. Pokud řidič vyjíždí z jasně osvětleného úseku do úseku zcela bez osvětlení, dochází ke krátkodobému zhoršení vidění, než dojde k adaptaci. Pokud by se v takovém úseku pohybovali chodci nebo se vyskytovaly nějaké překážky, zvyšuje se značně riziko nehody.

Dále sem patří nevhodné osvětlení přechodů, které je podrobně řešeno v TKP 15 vydaných Ministerstvem dopravy. Pro zajištění bezpečnosti chodců je nutné, aby osvětlení přechodu a přilehlých úseků komunikací bylo v souladu s TKP 15.

Nevhodným řešením „regulace“ osvětlení v obcích, kdy je v nočních hodinách v provozu pouze každé druhé svítidlo, dochází k tomu, že kromě poklesu osvětlení se výrazně zhorší také rovnoměrnost osvětlení. Taková soustava již nesplňuje požadavky normy. Odpovědnost za případné nehody tak může být přenesena na správce takové soustavy veřejného osvětlení!

Ing. Jiří Skála, předseda Společnosti pro rozvoj veřejného osvětlení

pplk. JUDr. Sabina Burdová – rada ředitelství Služby dopravní policie policejního prezídia ČR